Třistametrových drivů jsou plné lesy!

7.10.2009

… Rozesmála se Renata Brýdlová při vzpomínce na výrok jedné z hráček golfu, který reagoval na úporné snahy mužů-golfi stů o co nejdelší odpal. Zavzpomínat na golfové začátky bývalé mistryně republiky, porovnat a zamyslet se nad naturelem českých a německých hráčů a odhalit rozdíly přístupu žen a mužů k tréninku i hře samotné jsme přišli do golfového klubu
v Hodkovičkách, kde aktuálně jako trenérka působí.

Němci nejdříve vydělávají peníze a pak až sportují, zatímco Češi to mají přesně naopak

Jaké vlastně byly vaše golfové začátky?
Já jsem původně závodně lyžovala a hrála tenis, jezdila na koni a taky dělala jachting za Neratovice. Všechno to byly sporty, které nevycházely ze socialistické tradice, tak jsme si z toho dělali s klukama srandu, že bych k tomu mohla přidat ještě golf. Začala jsem s ním v roce 1986 v Motole, tam jsme se učili víceméně od kamarádů, tehdy informace nebyly kdovíjak úžasné, ale myslím, že spoustu věcí jsme se naučili výborně a nedostatek informací si vynahrazovali pílí. Hráči, kteří jezdili ven a byli v nároďáku, tak nám zase zpětně předávali informace. Pamatuju, že mě tehdy golf bavil, dá se říct, až fanaticky, a do PGA jsem vstoupila v roce 1992.

My o vás víme, že jste nejenom členkou české PGA, ale i německé, je v tom nějaký rozdíl, měla jste během vašeho angažmá v Německu jiné možnosti?
Musím říct, že jsem byla i docela pyšná na to, že jsem zvládla trenérské zkoušky v němčině, bylo to docela dost dřiny. Jednalo se o zkoušky pro speciální trénink dětí, které tehdy Němci zavedli s tím, že trenér, který ji měl, tak pro klub získal i fi nanční podporu od německého amatérského svazu. Myslím si, že za těch sedmnáct let, kdy jsem tam žila, jsem si na německý systém zvykla. Jezdila jsem na trenérské semináře a přednášky, které tam jsou hodně zajímavé a které mi vždycky spoustu věcí přinesly. A přišlo mi tam i méně řevnivosti mezi profíkama. Tak proto jsem tam asi i zůstala.

V této souvislosti mě napadá další otázka… Je velký rozdíl trénovat Čechy a Němce?
Není, Češi rádi sportují a přijde mi, že mentalita obou národů je podobná. Co já cítím jako rozdíl, je to, že u nás hraje daleko víc mladých lidí. V Německu byla silná věková kategorie mých žáků od pětapadesáti nahoru. Němci totiž nejdřív vydělávají peníze a pak sportují, zatímco Češi nejdřív sportují a pak až vydělávají peníze… (smích). Je to trochu jiný přístup k životu, ale oba dva jsou příjemné, když se na ně člověk dokáže správně naladit.

Tak mi tedy vysvětlete, proč je u nás ta obrovská touha po zvýšení HCP, kdy jsou někteří hráči kvůli tomu schopní i podvádět. Když jsem se zúčastnil turnaje v Německu, tak skončil turnaj, proběhla večeře a vyhlášení výsledků bylo spíše až podružnou záležitostí.
No, ono je to tím, že Němci mají golf více jako společenskou záležitost, kdy spousta lidí při něm hledá odpočinek a sociální zázemí. Golfové kluby jsou často soukromé. V Německu se na ty kluby ve většině případů skládali sami hráči, když bylo tři sta členů, tak se začalo stavět prvních devět jamek, když pět set, tak dalších devět, a když osm set, tak byla na řadě klubovna. Ti lidé k tomu potom mají trochu jiný vztah. Němci samozřejmě taky podvádějí, taky touží po HCP, ale možná, že to není tak rozšířené, asi jim víc záleží na dobré pověsti.

Neubližuje nakonec golfu ta masovost?
Ano, částečně ubližuje. Ale zase na druhou stranu nemůžeme lpět na tom, jak to fungovalo kdysi, když byl golf sportem fi nanční, ale i kulturní elity, protože třeba v Německu ty staré, tradiční, noblesní kluby, které nepřijímaly nové členy, prostě skončily, přestaly mít peníze na provoz. To samé se týká hry samotné. Mně například dodnes nikdo nevysvětlí, proč bych měla při systému stable ford škrtat jamky, když jich je v reálu osmnáct a ne sedmnáct nebo šestnáct. Ale to pravidlo má nějaký význam, hlavně u slabších hráčů, a je dobré se s tím prostě smířit, přijmout to. O tom je vývoj golfu.

Můj sen je odjet na tři měsíce na Floridu pracovat s Butchem Harmonem

Teď mě napadá další zajímavá otázka, která souvisí s tréninkovou praxí. Jaký je vlastně rozdíl mezi pánským a dámským golfem, ať už českým, nebo německým? Pánové často vezmou driver a snaží se dát co nejdelší ránu, i když ji pak neumístí tam, kam chtěli, zatímco dámy hrajou krásné, ladné, kratší rány a stejného výsledku dosahují snadněji.
Já osobně si myslím, že ženy jsou v mnoha případech konstruktivnější k té otázce, proč to dělám špatně. Chlapi se často nejdřív naštvou. A pak, až to mají potřebu řešit, hledat cestu. Zatímco ženy už to řeší hned. Chlap vybouchne a žena se snaží hledat řešení. Tady řekla jedna dáma pěknou větu: Těch třistametrových drivů jsou plný lesy… (smích), což si myslím, že je velká moudrost. A já myslím, že hodně chlapů to tak má, snaží se hrát co nejdelší rány. Ale ve vrcholovém golfu pak vidíte, že hráči taktizují, vymýšlejí strategie a často odpalují na mnohem kratší vzdálenost, ale přesně.

Může v tom hrát roli i psychická příprava, bylo by dobré do přípravy kromě trenéra a fyzioterapeuta začlenit i konzultaci s psychologem?
Teď jste mi připomněl mého bývalého trenéra, který mi jednou řekl, že mentální trénink je v golfu taky důležitý, ale pokud ten švih sám o sobě, ta mechanika švihu není tak stabilní, tak ho každý stres dokáže zbořit. Pokud máte skvěle naučený pohyb, tak rušivé efekty z okolí nevyvolávají takový kolaps.

Máte nějaký svůj nesplněný golfový nebo trenérský sen?
Já jsem si vždycky říkala, že kdybych měla dost peněz, jela bych na dva tři měsíce na Floridu a tam bych asi spolupracovala s Butchem Harmonem, přečetla jsem si jeho knížky… A mám pocit, že je moje krevní skupina a mohl by mi hodně předat. Ale tenhle sen se asi nikdy nesplní.

Děkuju za příjemný rozhovor a přeju, aby se vám váš sen splnil.

Zdroj: časopis Šepoty Greenů