Beroun Golf Resort: Golf Beroun

10.07.2009

Beroun Golf Club

Hřiště s výjimečnými pohledy na město Beroun, ale také na široké údolí Berounky. Špičkový areál s kompletním servisem, který se soustředí především na servis členům vlastního klubu. 

Jen kousek nad středočeským Berounem, v lokalitě Na Veselé, býval prakticky po celou druhou půlku 20. století nevelký vojenský prostor. Když ho armáda v 90. letech opustila, místo leželo ladem. Golfové hřiště, které tu vzniklo, vrátilo lokalitě život. Vyrostl tu špičkový resort, jehož základem je hřiště designované kanadským architektem Lesem Furberem. Nedílnou součástí hřiště je ale také rezidenční čtvrť, stojí tu několik domů a vilek. Většinou si je koupili náruživí hráči golfu, kteří chtějí bydlet přímo na hřišti. Majitel nemovistosti se automaticky stává i členem místního klubu.

Hřiště je neobyčejně kopcovité a jeho hlavní předností z hlediska estetického jsou krásné výhledy do celého kraje. Hráč si panoramatických pohledů užije dosytosti, jamky jsou šikovně poskládány tak, že výhledová místa jsou především u grýnů či odpališť, kde má hráč čas „kochat se“. Fyzicky je ovšem procházka po osmnácti zdejších jamkách velice náročná. Hned druhá jamka je například pětisetmetrový pětipar s převýšením 60 metrů, jde se stále do kopce. K nejvyšším místům areálu se hráč vrací ještě jednou, na samý závěr horské tůry ho pak čeká opravdu skvostná vyhlídka: grýn jamky číslo 17, který je na téměř orlím hnízdě.

Po sportovní stránce je hřiště dramatické a proměnlivé. Jamky jdou nahoru i dolů, střídá se tu voda, bankry, stromy, keře i hustý rough. Některé jamky přinášejí hráči dvě strategické možnosti: riskovat anebo hrát na jistotu, přičemž obě varianty jsou viditelné a zřejmé i méně zkušeným hráčům. Je tu skutečná radost zde hrát, přemýšlet nad taktickými možnostmi. Navíc je tu další zvláštnost, kterou na českých hřištích příliš nevidíme: velký rozdíl mezi žlutými a bílými odplašti. Ze žlutých má hřiště délku 5,5 kilometru, není tedy příliš dlouhé, z bílých ovšem měří přes 6 kilometrů. Je to úplně jiná hra, pokud hrajete z bílých. Samozřejmě mnohem obtížnější. Naopak ze žlutých je to i pro rekreační hráče (při rozumné hře) zvládnutelné hřiště.

Hřiště se řídí filozofií „vše pro členy klubu“, i když je fýčkařům prozatím otevřené, do budoucna se počítá s omezením takového provozu. Pak bude možné hrát tu jen na základě pozvání člena klubu.