Štiřín: Štiřín: Baron Ringhoffer by měl radost

7.10.2009

Historie Československého golfu je neodmyslitelně spojena se jménem barona Františka Ringhoffera staršího, propagátora golfu a zakladatele jednoho z prvních hřišť na našem území na počátku 20. století.

Baron Ringhoffer byl průkopník, který miloval tento sport, neváhal investovat čas ani peníze na rozvoj golfu v Čechách. Již před vznikem Československa před první světovou válkou začal s výstavbou golfového hřiště na svých pozemcích v nedalekých Volešovicích u Kamenice, kde postavil krásné 9jamkové hřiště. Zde hrával pouze se svým skotským trenérem a svými syny.

Hřiště, které během války zpustlo z důvodu úmrtí barona Ringhoffera, nebylo v poválečné době obnoveno. Zámek Štiřín zkonfiskoval stát a park v anglickém stylu, přilehající k zámku, byl využíván pouze k procházkám diplomatickému sbo­ru.

Na zámku Štiřín v osmdesátých letech pracoval jako údržbář nadšenec golfu Václav Hrubý a architektura anglického parku přilehajícího k zámku přímo vybízela k posekání trávy mezi stromy tak, aby byly vidět míčky v trávě a vhodná plocha nakrátko střižená s vyvrtanou jamkou sloužila jako green. Takto v roce 1988 v letních měsících za přispění architekta Jiřího Veldena vznikaly první jamky v zámeckém parku rodiny Ringhofferů.

Pro jistotu se „budovatelé“ hřiště zaštitují hlavičkou TJ Slavoj Velké Popovice a postupně vznikají další jamky a dráhy v dendrologickém skvostu zámeckého parku. Při respektování původních dřevin a keřů začalo vznikat unikátní parkové hřiště, bohužel s křížením drah a krátkými vzdálenostmi. Zvrat nastal až po sametové revoluci, kdy se pod vedením Václava Hrubého započalo s opravdovým budováním hřiště s devíti jamkami, závlahovým systémem a legalizací již postavených jamek.

V roce 1992 se zakládá Golf Klub Štiřín a v zámeckém parku, bohatém na rybníky, mohutné vzrostlé stromy a keře, je citlivě k přírodě zakompomováno golfové hřiště parkového stylu s délkou pro muže 4 656 metrů a pro ženy 4 244 metrů s parem 70.

Nenechte se však zlákat relativně krátkými jamkami o paru 4 se vzdáleností od 228m na dvojce až po 296m na šesté jamce, patřící mezi nejkrásnější jamky v Čechách. Je totiž také nejtěžší. Všude samá voda, úzká dopadová plocha první rány a poloostrovní green vyvíjí tlak na každého hráče. Doglegy vpravo i vlevo , což jsou jamky 2, 3, 7, 8, vyžadují dobrou volbu hole, neboť na místě dopadu stojí obvykle mohutný strom a i když je dopadová zóna dostatečně široká, vaše rány očekávají v létě mohutně zalistněné koruny staletých stromů. Tam, kde jste se na jaře a na podzim mohli spoléhat na devadesát procent vzduchu v koruně stromu, v létě moc neplatí.

Ke všemu fairway je najednou úzká a hra vyžaduje přesnou ránu železem a výhoda vzdálenosti je najednou pro mnohé hráče spojena s hledáním míčku. Taktéž množství biozon v blízkosti dopadových zon zpestřuje hru a připsání jedné trestné rány do skorkarty za biozonu je velmi reálné.

Bohatost vodních ploch a různých potůčků, lemujících, nebo protékajících ferevejema, greeny postavené jako poloostrovní jamky a auty lemující hlavně jamku č.3 po celé pravé straně a dobře umístěné dopadové bankry stěžují hru hráčům podceňujících obtížnost tohoto hřiště. Nejdelší, a taky poměrně těžkou jamkou je jamka č.9 s délkou 516 m, ze žlutých a 461 m z dámských odpališť.

Dlouhá a úzká jamka vyžaduje přesné umístění drajvu na prostředek ferveje, která se svažuje dolů k rybníku, který bych rád na podzim vylovil. Jeho délka je jen 90 m., ale při ráně na druhou stranu stojíte obvykle z kopce a břeh na protější straně je lemován staletými duby a vy musíte hrát více vpravo, neboť pouze odtud je možné hrát na green kolem vysoké borovice stojící na ferveji, překonáte-li tyto nástrahy, tak pozor na třetí ránu na green, který je na zadní straně zpestřen dlouhými větvemi převyslého buku. Cestou na green 9. jamky se však můžete kochat pohledem na sídlo jednoho z našich prvních propagátorů a mecenášů golfu barona Františka Ringhoffera.

Zdroj: časopis ForGolf