Hřiště Old Course je intimnější, s mnoha zákoutími, remízky, lesem i dančí oborou. Jde stále do kopce a z kopce, může se pochlubit i nekrásnějšími výhledy do krajiny. Takové místo je například u grýnu jamky č. 4 (nejvyšší bod areálu), další, u jamky č. 12, nabízí dramatický pohled na údolí s fervejí a Skalkou v pozadí. Hřiště New Course je více spjaté s domy v okolí, první devítka je na rozdíl od zbylých tří také na na rovině: má linksový design s hodně úzkými fervejemi. Jak herně uspět na Čeladné, toť otázka, na níž existuje jediná odpověď: Musíte opravdu umět hrát! Ale i tak vždy počítejte s tím, že zde s největší pravděpodobností zahrajete horší výsledek než na jiných hřištích (alespoň na rány, u stablefordu hřiště hodně přidává).

Jamky jsou nesmírně obtížné jak svou délkou (obě hřiště mají ze žlutých přes 6 kilometrů), tak profilem (mnoho jich jde do kopce), neustálé komplikace přinášejí stromy v okolí, perfektně umístěné velké bankry, voda… Zvláštní kapitolou jsou grýny, které vypadají nenápadně, skoro rovně, ale přímo ďábelsky dokáží míček zatočit, jsou i velké a jedny z nejrychlejších v republice. Trojpaty jsou tu skoro standardem, chce to značnou předvídavost a nejjemnější práci s patrem. Výrazem zrádnosti je již zmiňovaných prvních devět jamek New Coursu: vypadají snadněji, jsou přece na rovině, ale projít jimi přes všechny písky, vodu, rákosí, vnitřní i vnější auty a zúžená místa na beztak neširokých fervejích, to je doslova golfové peklo. A přesto všechno – nebo právě proto – je golf v Čeladné zážitkem. Snad každý hráč si tu uvědomí, jak mnoho mu chybí k herní dokonalosti. A pohled na okolní hory či mraky plující nad nimi vaše nervy zase uklidní. Není přece důležité vyhrát, stačí si jen tak zahrát…

[autor: Andrej Halada]