V údolí říčky Klabavy se dlouhá desetiletí těžila železná ruda a pozůstatky jsou dodnes vidět: umělé haldy, „vykousnuté“ kopce, na pár místech v okolí je stále černý těžební prach, který pozvolna zarůstá trávou. Nicméně areál je prakticky celý v zeleni, na vytěžených místech už jsou vzrostlé stromy, především břízy. Výborně byla při návrhu hřiště využita voda, ať už jde o říčku Klabavu, anebo o velké Ejpovické jezero, které je až na konci hřiště.

Profil hřiště je někde rovinný, někde se ale hraje do strmého kopce a jindy zase pálíte z vysokého srázu dolů. První část hřiště, především jamky č. 2 – 5, je spíše parková, na rovině. Díky mnoha vodním překážkám připomene poděbradské hřiště či Cihelny. U jamek č. 6-10 je zase typickým znakem převýšení, terén se vlní i dost dramaticky. Málokdo asi zapomene na třípar č. 7, kde se hraje na nevelký grýn, jehož povrch je vysoko nad úrovní odpaliště. Kdo nedostřelí, tomu sjede míček po stráni dolů a hraje vlastně úplně znova. Kdo přestřelí, ten hledá míč mezi stromky nad grýnem. Hřiště vrcholí u ostrovní jamky č. 11 obklopené Ejpovickým jezerem, tato místa jsou také pro celé hřiště nejznakovější a patří k nejefektnějším v Česku. Výrazný je ale i čtyřpar č. 16, kdy bílá a žlutá odpaliště připomínají vysoké orlí hnízdo. Míček odtud krásně plachtí. Tady už končí technická část hřiště, následující jamky č. 17 a 18 ocení siloví hráči.

Široké ferveje běží podél železniční trati Praha-Plzeň. Dýšina je svou koncepcí jedním z nejpestřejších českých hřišť. Jamky jsou zapamatovatelné, každá jen jiná, většina z nich má nějakou „specialitu“, která je dána přírodními podmínkami, profilem. K zážitkům patří třeba výstup k odpališti jamky č. 17, kde by se méně zdatným hráčům hodila lanovka. Jako každé ryze technické hřiště vyžaduje i Dýšina, aby hráč zkrotil svůj adrenalin a nenechal se vyprovokovat k riskantní hře. Hřiště je relativně krátké, driver tu není nutné vytahovat. Grýny nejsou obtížné, ale jsou šikovně modelovány. Hráč musí počítat s tím, že pokud netrefí fervej, bude hrát buď z lesa, což lze jen někdy, anebo míč rovnou ztratí. Někde jsou okolní části označeny jako podélná vodní překážka, někde je rovnou aut. Nejen těm méně zkušeným se tedy vyplatí vzít si s sebou víc míčků.

Dýšina je golfový resort s vysokou úrovní služeb, klubovna, restaurace i další zázemí vznikly citlivou rekonstrukcí hospodářských budov. A hřiště je takové, jak má být: s výraznou tváří, osobité. Ale také nesnadné.

[autor: Andrej Halada]