Hřiště je vzdálené asi čtyři kilometry od Benátek nad Jizerou. Z mnoha míst na hřišti jsou pěkné výhledy do okolní krajiny – především k Benátkám, jejichž domy se na obzoru rýsují. Celé místo má na české poměry nezvyklý charakter, hned vedle hřiště najdeme doslova stepní krajinu, jaká je k vidění v jiných oblastech, než je střed Evropy. Oblast se nazývá Traviny a trávy tu také nádherně kvetou. Především na jaře a na podzim vytváří zeleň fervejí, modrá obloha a šeď okolních trav téměř neuvěřitelný kontrast. I když je hřiště spíše bez stromů, má skutečně výjimečný přírodní charakter. I když mnohá česká hřiště mají některé prvky skotských linksů, to benátecké se těmto ostrovním areálům blíží asi nejvíce; právě díky vysoké trávě, rovinatému profilu a také větru, který zdejším prostorem vane často i ostře.

Jamky se točí v rámci celého areálu všemi směry, takže jednou hrajete po větru, podruhé proti, pak vám zase vane ze strany. Vedle větru je problém hra mimo ferveje, kde je půda velmi tvrdá, při teplejším počasí až vyschlá. Záleží také na výšce sekání okolních trav: pokud není raf posekaný, hraje se relativně schůdně, míček také není těžké nalézt. Jakmile ale nechá greenkeeper trávu vyrůst, mění se většina zdejších jamek ve skutečnou potíž: míče se těžko hledají, ještě hůře hrají. Některé oblasti s výskytem cenných travin jsou také vyhlášeny jako biozóny. Ze sportovního hlediska je hřiště relativně náročné, i když záleží i na odpalištích, ze kterých hrajete (žlutá jsou rozhodně vstřícnější než bílá). Několik grýnů je obklopeno nebezpečnou vodou, dva takové třípary je lepší hrát i před vodu a smířit se bogy. Hřiště má celkově drsnější charakter, kterému je nutné přivyknout, ale čím častěji tu hráč hraje, tím více ocení netradiční kouzlo areálu. Vedle hřiště Soudný s parem 72 je tu i školní hřiště Dýmač s devíti tříparovými jamkami, přičemž toto hřiště patří z hlediska takticko-herního k nejlepším u nás a dobře si tu zahraje i zkušený hráč.

[autor: Andrej Halada]