Kunětická hora nabízí hráčům vynikající sportovní zážitek. Je to hřiště, na kterém by se mohl konat jakýkoli turnaj profesnionálních hráčů. Disponuje potřebnou délkou, je technicky náročné, stavebně nijak ošizené. Jeho hlavním znakem je množství bankrů, některé se táhnou i v délce několika desítek metrů. Grýny jsou rozlehlé, ferveje perfektně vymodelované. Popílek tvořící základ celého hřiště se ukázal být dobrým materiálem, architekt si na něm mohl vymyslet cokoli. Graham Marsh zbytečně neexperimentoval, ale dokázal s místem a podkladem pracovat tvořivě. Hřiště se točí kolem ústředního jezera, které je ve hře na několika jamkách, navíc tu přibyly další vodní plochy. Ačkoli jde o rovinatý prostor, vlnící se profil fervejí komplikuje někdy hru a hráč musí hrát z nakloněného svahu. Velké potíže může přinášet hustý raf v okolí, ovšem ferveje jsou většinou dostatečně široké.

Celé hřiště je „obehnáno“ keři a středně vysokými stromy, hráč tu příliš nevidí okolní krajinu. Někomu může trochu vadit, že areál postrádá estetickou dramatičnost, ale opět je nutné připomenout, že jde o sportovní course a tudíž se tu hráč má především soustředit na hru. Jediným výrazným prvkem je vystupující kopec s hradem Kunětická Hora, který se tyčí nad hřištěm. Vidět jsou ovšem i komíny opatovické elektrárny. Ačkoli vizuálně jsou si jamky dost podobné, herně je každá jiná, střídají se technické a krátké čtyřpary s dlouhými, jsou tu dva mohutné pětipary s délkou přes 500 metrů a třípary mají s výjimkou jediného délku přes 150 metrů. Hra je tu náročná, ale nikoli záludná. Je to prostě hřiště pro vyspělé hráče, kteří jeho kvalitu nemohou neocenit.

[autor: Andrej Halada]