Hned vedle golfové klubovny je tenisový oddíl, o kousek dál je fotbalový i baseballový areál, volejbalové kurty. Podobně jako v Poděbradech nebo pražských Hodkovičkách vedou podél hřiště cesty pro pěší, cyklisty i bruslaře. Golfu se v takových místech vždycky daří, protože hřiště je pro kolemjdoucí výzvou ke hře i důkazem, že je to docela normální sport.

Celý areál je pod populárním zámkem Hluboká, který je z mnoha míst na hřišti vidět. Základem je osmnáctijamkové hřiště s parem 72, k dispozici je i veřejné hřiště, na kterém převažují tříparové jamky. Obě hřiště se nacházejí kousek od Vltavy a mají naprosto rovinatý profil; i v tom je Hluboká podobná Poděbradům u Labe a Hodkovičkám rovněž u Vltavy. Řeka o sobě také dala vědět v roce 2002, kdy byl celý prostor při povodních zatopen.

Výrazným estetickým i technickým prvkem hřiště jsou mohutné vzrostlé stromy, ať už stojí osaměle či ve skupinách. Najdeme je hlavně na centrálním prostoru, v bývalé honitbě (kdysi tu byl rybník), kde je celkem dvanáct jamek. Dalších šest jamek je za cestou, v druhé části areálu, kde se také nachází veřejné hřiště. Stromy, voda a především raf v okolí fervejí: to jsou tři největší nebezpečí, která na hráče číhají.

Hlubocké hřiště není obtížné, pokud udržíte míček na ferveji. Jakmile ji minete, budete míček v husté trávě hledat a budete mít i problémy se z ní dostat tak, abyste mohli skórovat. Vadit vám budou větve stromů, kterým se při hře z fervejí lze snadněji vyhnout. Protože hřiště je spíše delší, je ideální strategií „rozumná delší hra“, případně hrát na jistotu i za cenu kratších ran. Navíc na mnoha jamkách najdeme příčné vodní překážky, strouhy, kam míček často padá či sjíždí. Je proto nezbytné každou jamku takticky promyslet a netlačit se co nejdál.

U každého odpaliště jsou cedule s přesným náčrtem jamky včetně zakreslení vzdálenosti zmíněných vodních překážek. Pokud se bude hráč této strategie držet, pak by neměl mít na Hluboké potíže. Rovinatý profil hru usnadňuje, není tu velké množství bankrů (jen některé travnaté), grýny jsou mírně tvarované či úplně rovné. Jamky mají většinou podobný charakter, což se odvíjí od možností daných prostorem. Přechody mezi jamkami nejsou dlouhé, i proto je zde hra fyzicky méně náročná. Jen v létě je potřeba dát pozor na spálení, stinných jamek tu mnoho není. Odpočinout si ale lze pod korunami osamělých stromů, po první devítce se také hráč dostane zpět ke klubovně.

[autor: Andrej Halada]