Malevilská osmnáctka odpovídá koncepci celého zařízení: je to hřiště pro všechny kategorie hráčů. Hřiště s parem 72 není dlouhé, ani profil krajiny není příliš náročný, hru zde zvládnou bez problémů děti i senioři. Hřiště má několik částí, hlavní dělící linií je silnice z Jablonného, po které se k areálu také přijíždí. Po levé straně silnice je velká louka s jamkami č. 2-5, jde o sevřený prostor, kde nebezpečím jsou především okolní stromy. Ty hrají roli i na technické jamce č. 7, poslední v této části areálu, která se vine podél místního potoka. Další část jamek je hned u ranče (jamky č. 8-10 a 18), jde o krátké třípary a čtyřpar, dvakrát se hraje i přes vodní překážku. Přes pětipar č. 11 se hráč dostává do nejhezčí části hřiště a zároveň k jeho nejvyššímu bodu.

Výraznou jamkou je čtyřpar č. 12, dogled jdoucí prudce doleva a nahoru, který je obklopen z jedné strany stromy a z druhé nabízí vyhlídku do údolí s průhledem mezi kopci i do dálky. K nejoriginálnějším jamkám patří následující třináctka (138 m ze žlutých i červených), tzv. „třípar na chaloupku“, kdy stojíte nad prudkým srázem a hrajete lesním průsekem na grýn, za nímž je téměř pohádková chalupa se zahradou. Rozhodně neberte do ruky příliš dlouhé hole – do zahrad se přece nehraje. Podobně jako dvanáctá jamka nabízí i čtyřpar č. 14 (jen 257 m, 231 z červených) hodně možností kochat se pohledem do kraje. Po něm následuje náročnější trio dlouhých jamek č. 15-17, širší ferveje ale poskytují i prostor pro menší chybu. Malevilské hřiště je velmi dobrý areál určený „střední třídě“ se skutečně vyčerpávající nabídkou vedlejších služeb a aktivit.

[autor: Andrej Halada]