Zdejší technické hřiště je ideálně vsazeno do krajiny, s přírodou je v naprosté symbióze. Jsou tu remízky, rybníčky i větší rybníky, potoky, ovocné stromy, louka s pasoucími se koňmi, kamenné překážky… Hřiště má několik odlišných partií: tou první je spodní prostor u klubovny, další je horní rovné plato se dvěma jamkami (čtyřpary č. 4 a 5), třetím místem je dramatický terénní zlom s několika jamkami stoupajícími a klesajícími. A opět jiný ráz má zadní část hřiště, kde je rybník a náhorní plošina. Tady také hráči míří k nejvyššímu místu areálu, výhledy jsou odtud dokonce až k Temelínu. Krajina sama už zaručuje nesmírnou pestrost hry. Jamky jsou poskládány nápaditě, jsou tu doglegy i rovné jamky, třípary krátké i delší. Jistým omezením se přece jen ukázal být nevelký prostor především v oblasti „terénního zlomu“. Tady jsou jamky trochu natěsnány. I proto je tu jedno neobvyklé designérské řešení: třípar jdoucí z prudkého kopce je delší než čtyřpar mířící vzhůru. Ale to nic nemění na faktu, že hra je tu pro snad každého hráče příjemná.

Hřiště vyžaduje přesné a nikoli dlouhé rány. Je to klasické technické hřiště, kde se ke slovu dostává především otázka taktiky, ale také nápaditosti. Někde je možné zachránit se hrou přes remízky, jinde vám pomůže vedlejší fervej. Grýny nepatří mezi záludné a jsou kvalitní. Krásné jsou především ty jamky, které se hrají z prudkého kopce, ale svou atmosféru má třeba i třípar u rybníka, kde je klid a ticho. Kompaktnost areálu je jednou z jeho hlavních předností. Tou další je i způsob přístupu k hráčům. Hřiště je veřejné, hrát tu může každý, bez nutnosti mít HCP. Také poplatky za hru patří mezi srovnatelnými hřišti k velmi výhodným. Rozhodně se tu nepěstuje golfová okázalost, hráči sem jezdí ve značné míře i proto, že se tu každý cítí být jako doma. Skvělé domácí koláčky v unikátně řešené malé klubovně pak mohou být sladkou odměnou za dobrý výsledek.

[autor: Andrej Halada]