Co je pro hřiště charakteristické: jamky jsou od sebe odděleny lesíky nebo řadami stromů, které tu kdysi byly vysázeny, aby členily jednotlivé pastviny, políčka, na kterých jsou dnes ferveje. Krajina nebyla zásadněji modelována, architekt vytvořil příkladné naturální hřiště. Pečlivě pracoval i se zdejším typickým prvkem, kameny. Volně ležící je najdeme na krajích hřiště, jiné jsou poskládány v zídkách, osamělé menhiry se tyčí u odpališť. Kamenité jsou také břehy místních vodních nádrží, po kamenech stéká voda i na efektním vodopádu na jamce č. 11. To vše hřiště ozvláštňuje, a přitom vychází z krajiny samotné. Jediným výrazně novým prvkem jsou rozlehlé bankry, které najdeme na mnoha jamkách. Některá místa na hřišti jsou skutečně výjimečná: například lesní kout u jamek č. 2 a 3 s rozlehlými poli bankrů, anebo skoro kilometrový průhled z odpaliště čtvrté jamky až ke spodní části hřiště, ke grýnu dvanácté jamky. Pětiparová jamka č. 13 zase končí na osamělé louce s rybníkem, hned za grýnem jsou už hranice s Rakouskem.

Čtyřparu č. 5 vévodí osamělý dub, borovice a kameny v trávě. Jamky jsou tak dobře poskládany, že při hře jste stále překvapováni, jak se cesta od jedničky po osmnáctku vzájemně proplétá a jak se dostáváte do stejných míst jinou cestou. I přes stromy v okolí jsou ferveje dostatečně široké, vedle bankrů je velkým nebezpečím hustší raf. Hřiště je náročné i svou délkou, ze žlutých odpališť měří skoro 6 kilometrů. Dlouhé jsou především čtyřpary, s výjimkou jediného jsou všechny dlouhé přes 300 metrů (ze žlutých). Naopak dva pětipary s délkou pod 450 metrů jdoucí navíc z kopce umožňují být i druhou ranou na grýnech. Ty jsou modelovány střízlivě, jejich rozměry jsou velkorysé. Mnich od hráče vyžaduje technickou i taktickou vyspělost, solidní fyzickou i mentální kondici. Odměnou je pocit ze hry v místě, kde ticho, lesy, louky a kameny vytvářejí perfektní atmosféru.

[autor: Andrej Halada]