Jen kousek od Olomouce, nad širými lány úrodné Hané, je hřiště, z jehož nejvyššího bodu je jeden z nejširších výhledů, jaké na našich hřištích najdeme. Na hřiště Golf Clubu Olomouc je to z hanácké metropole jen málo přes deset kilometrů, při jízdě si jistě všimnete monumentální budovy premonstrátského kláštera na Svatém Kopečku. Možná vás napadne, že je odtud pěkný výhled do kraje. Ovšem na odpališti patnácté jamky olomouckého hřiště se před vámi rozevře pohled do kraje ještě velkolepější. Jen málokterému hráči se odtud chce odejít, pokračovat ve hře. Tedy za předpokladu, že je hezky a je dobrá viditelnost. Při špatném počasí tu samozřejmě dost fouká a je tu rozhodně větší zima než v teple klubovny. Hřiště je osmnáctijamkové, ale vznikalo postupně, na první devítku ve spodní části areálu navázala v roce 2007 druhá, která využila horní prostory. První devítka je „vesnická“ - skoro ze všech míst na hřišti je vidět obec Véska, která je kousek od hřiště a dotváří jeho charakter. Chloubou této části hřiště je jamka č. 8, která je na ostrovním grýnu, má délku 127 metrů (101 z červených) a jde o technicky i psychologicky náročnou jamku. Druhá část hřiště je „horská“ - jamky stoupají směrem vzhůru, až k obci Pohořany, a čím výše jdete, tím více se vám také otevírají pohledy do kraje. Vše vrcholí na zmíněné patnáctce – výškový rozdíl mezi nejnižším bodem na hřišti, což je grýn jamky č. 5, který je kousek od střech Vésky, a odpalištěm patnáctky, je 140 metrů. Připravte se na menší horskou tůru. Ale výhledové místo je to nádherné, panorama zabírá obzor více než 180 stupňů, od Beskyd a Hostýnských vrchů na východě přes blízký vrch Radíkov, celou Hanou, Drahanskou vrchovinu, věže Olomouce až po Nízký Jeseník. Hřiště má rozmanitý charakter, hra je pestrá. Většina jamek nejde po vrstevnicích, ale po svahu nebo proti němu. To někde výhodně přidává ranám metry, například u pětiparu č. 5 s délkou 453 metrů (429 z červených) je grýn dosažitelný i druhou ranou. Ačkoli je na hřišti dost prostoru, je nakonec lepší hrát spíše přesně než dlouze: remízků, stromů, křovisek, vody i bankrů je tu hodně. Nelehké jsou grýny, které se vlní a mají zlomy, takže být na grýnu a počítat automaticky pouze se dvěma paty se nemusí vyplatit. Olomoucké hřiště je dobře zvládnutým kompromisem: má svou sportovní náročnost, ale je vstřícné i k hráčům s vyššími hendikepy. Některé jamky vysloveně vybízejí k riskantní hře (především četné doglegy), kdo ale bude hrát na jistotu, ten rozhodně projde hřiště bez větších ztrát. Celkový zážitek pak vždy umocňuje zdejší okolí, příjemné místo ocitající se mezi rovinou a horami.