Snadno dostupné, ale nesnadné hřiště klubu, který vznikl už v roce 1926 Hřiště se rodilo od 70. let 20. století. V Motole se už hrálo ve 20. a 30. letech, ale na jiném místě, klubu také patřilo klánovické hřiště zrušené v 50. letech. I přes to, že je areál obklopen z několika stran frekventovanými silnicemi, působí klidně. Lemuje ho lesopark Cibulka, který vytváří hlukovou i prostorovou bariéru, kopcovitý profil s vrchy pak poskytuje volnost a výhledy. Příjemně působí aleje podél fervejí, i když herně přinášejí komplikace – míček se z míst pod středně vysokými stromy někdy hodně obtížně dostává. Prakticky každá jamka je hezká, skoro každá vyžaduje ovšem velice přesnou hru. Na všechny má menší či větší vliv převýšení. Jamky jsou uspořádány většinou vedle sebe, když netrefíte fervej, můžete se dostat na vedlejší a ještě lze skóre zachránit. Nebezpečně blízké jsou ale některé auty na krajích hřiště. Velkou výzvou je pětiparová jamka č. 4 s délkou 542 metrů (494 z červených), vyžaduje dlouhé i přesné rány; druhá rána jde navíc naslepo a do kopce. Jakkoli může být hráč někdy i nespravedlivě potrestán za dobrou ránu tím, že se mu míček po svažitém povrchu odkutálí do neznáma či pod stromy, nepůsobí hřiště nezdolatelným dojmem. Chce to jen hrát precizně a předvídavě. Kuriozitou jsou přistávající letadla nad hráčovou hlavou, hřiště přetíná asfaltová silnička, navíc s turistickou cestou - pozor, ať nezasáhnete pěšího, cyklistu či auto (nemocnice Motol je naštěstí blízko). Z terasy klubovny je zvláštní pohled na město.