Dvakrát se hraje šikmo přes Jizeru, jednou u tříparu (jamka č. 4, ze žlutých i červených 175 m), podruhé u čtyřparu (č. 9, 260 m, z červených 230 m). Obě jamky jsou psychologicky náročné, místní kluci mají pak v řece co lovit. Jamka č. 8, jejíž odpaliště připomíná orlí hnízdo uprostřed lesa, má zase maximální převýšení, jedno z vůbec nejvyšších u nás. Na grýn jamky č. 5, tříparu jdoucího do kopce, se trefí jen zkušený hráč, který správně odhadne chování míčku po dopadu. Oddych si hráč nemůže dopřát na žádné jamce, kopce a delší přechody ubírají síly. Jedinou možnou taktikou je hrát přesně a přizpůsobit se terénu. Velkou výhodu má ten, kdo hřiště už dobře zná a ví, kde co hrát, jakou hůl vybrat. K zajímavému hráčskému zážitku se přidává i celkově pohodová atmosféra - je okamžitě jasné, že golf tu byl vždy vnímán skutečně jako normální sport i zábava pro všechny.

[autor: Andrej Halada]