Příjezd na hřiště je z dvouproudé silnice Praha-Slaný, ze Slaného pak cca 6 kilometrů přímo Beřovic. Hřiště leží na okraji vesnice, dělí ho údolí – na jedné straně je prvních devět jamek, na druhém svahu dalších devět. Vedle osmnáctijamkového hřiště tu funguje i dobře připravená devítka malé akademie. Celý areál má dvě „poschodí“. Některé jamky jsou v údolí, případně na svazích a jdou po vrstevnicích. Z nich není výhled do krajiny. Jiné jamky jsou naopak na vršcích a horních plošinách, odkud je při dobrém počasí skvělý výhled: na Říp, na České Středohoří, ale také až k vzdálenému Ještědu.

Vzhledem k jisté fádnosti celého prostoru se tu muselo více modelovat, jamky jsou charakterizovány různými muldami a kopečky. To také poskytuje hráčům na jamkách pocit oddělenosti, soukromí při hře. Vedle výhledů má hřiště i další chloubu: efektní jamku číslo 16, třípar s poloostrovním grýnem. Hraje se seshora dolů, míček hezky plachtí. Hřiště prozrazuje profesionální designérské autorství (H. G. Erhardt), má pět druhů odpališť, je přehledně navržené a výborně stavebně realizované, s kvalitními a velkými grýny. Je koncipováno i na velké turnaje, ačkoli bylo původně stavěno jen jako devítijamkové. Po sportovní stránce patří do první ligy. Hráčsky jsou některé jamky obtížné svou délkou, především pokud se hraje z bílých, natož černých odpališť. Protože je ale většina jamek bez stromů, dá se tu hrát na délku bez nutnosti absolutní přesnosti. Problémy pak přináší hra z „kopců“ v okolí fervejí, někdy hustý a tuhý raf, pochopitelně voda a bankry. Jistým taktickým problémem může být i pětiparová jamka č. 9, kde příliš velký rybník ztěžuje některým hráčům dosáhnout třetí ranou grýnu. Také některé přechody mezi jamkami jsou poměrně dlouhé. Beřovice jsou oblíbeným areálem u středočeských i pražských hráčů, popularitu si získaly svou kvalitou a praktickou stránkou: jsou z Prahy, především její západní části, snadno dostupné.

[autor: Andrej Halada]